První obětí války je pravda
Když v roce 1916 Philip Snowden napsal tuto větu do předmluvy knihy, která odhalovala lži o první světové válce, nemohl tušit, že se z ní stane slavný citát, píše Pierre Van Grunderbeek v komentáři na francouzském webu Agoravox.
Ilustrační foto
5. dubna 2022 – 10:30
O více než století později dosáhla válečná propaganda dalšího pokroku a stala se impozantním strojem na „brainwashed (vymývámí mozků)“, což je výraz, který ve stejnou dobu vytvořili vojáci v zákopech, aby odsuzovali lži pařížského tisku.
Na současné válečné propagandě je zvláštní to, že útočí na zemi, která na nás ani nezaútočila. Právě naopak, tato země nám vždy prodávala uhlovodíky za příznivé ceny a na oplátku od nás nakupovala luxusní produkty a produkty s vysokou přidanou hodnotou.
Nejnovější sankce měly být pro ruskou ekonomiku fatální, ale vrátí se odesílateli jako bumerang. Není cesty zpět, důvěra byla narušena a jsem přesvědčen, že se budeme muset naučit žít s neúměrnými náklady na energie, nejprve pro firmy a pak a především pro ty nejchudší z nás.
Bude také nutné sledovat, zda si po zmrazení ruských rezerv a zabavení majetku oligarchů dolar a euro udrží důvěru držitelů kapitálu.
Uvalením sankcí, jejichž účinky selžou, dosáhnou zastupitelské demokracie hranice před úplným odpojením od svých voličů, nepřímých obětí sankcí.
Volební sliby jsou již nyní stále méně dodržovány nebo je nelze dodržet kvůli rozhodnutím přijatým na mimonárodních úrovních. Stále více pravomocí je delegováno na nevolené orgány, které nejsou odpovědné a jejichž zájmy nejsou příliš jasné.
Ideologie a zájmy oligarchie postupně dostávaly přednost před harmonickým uspořádáním společnosti.
Mainstreamová média ze své strany pokračují ve své agresivní jednosměrné komunikaci.
Někteří, možná i většina evropských občanů se této válečné rétorice poslušně podřizuje, přesto jim nikdo nevysvětlí podrobnosti a důsledky pro naši životní úroveň. Ti, kteří se přesto pokusí, jsou ostrakizováni a označeni jako spiklenci.
V našem orwellovském systému je ministerstvo pravdy jediné, kdo může říkat pravdu.
Evropská unie se uvrhla do trojité pasti, ze které nevím, jak se dokáže vymanit.
1.Přechodová past směrem k zelenému růstu a nulovým emisím uhlíku. Naprosto nereálný pohled na mysl. Francie je zodpovědná za přibližně 1 % emisí skleníkových plynů na světě. Jaký má smysl snažit se je snižovat, když je největší znečišťovatelé planety zvyšují? Producenti ropy a zemního plynu ze své strany zastavili průzkumy vzhledem k nedostatku vyhlídek do budoucna kvůli plánovanému opuštění uhlovodíků. Na trhu s energií tedy v tuto chvíli neexistuje žádná dostatečná náhrada, a proto jsou vysoké ceny uhlovodíků.
2.Past zotavení po dvou letech zdravotní krize. S nárůstem poptávky po uhlovodících ve světě Evropská unie nepočítala. Spojené státy jsou soběstačné, Asie uzavřela dlouhodobé smlouvy s produkujícími zeměmi a má jistotu dodávek, ale Evropská unie vsadila na spotový trh [nebo krátkodobý trh], kde se zkapalněný plyn, který se stal vzácným a drahým.
3.Past sankcí proti Rusku. Bruno Le Maire možná ustoupil, ale proti našemu hlavnímu dodavateli uhlovodíků byla vyhlášena ekonomická válka, která má zničit Rusko. Naděje, že uvidí zničené Rusko, jak levně nebo za nepoužitelné [zmrazené] měny předá své suroviny Evropě, je absurdní. Doufat ve svržení prezidenta Putina je ještě těžší: 83 % Rusů podporuje svého prezidenta a 81 % podporuje válku. (). Obyvatelé Západu jsou z 90 % nenáviděni za to, že ukradli 50 % ruských aktiv (asi 300 miliard dolarů). Ruské devizové přebytky se již nebudou převádět na státní dluhopisy. ECB bude nepochybně muset kompenzovat ztrátu z budoucích nákupů dluhopisů vytvářením peněz, čímž je zajištěna větší inflace.
Tyto tři pasti, které se sčítají, mohou být fatální pro euro a evropské ekonomiky a o přerušení dodávek ruského plynu ani nemluvím.
Spojené státy se osm let snažily vyvolat bratrovražednou válku mezi Ruskem a Ukrajinou a podařilo se jim to. Vidí možnost, jak se dostat z krize liberálního kapitalismu vazalizací nových zemí a vynulováním státního dluhu, jak je předepsáno ve Velkém resetu.
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou [a NATO] by byla předehrou k válce mezi Spojenými státy a Čínou, jedinou mocností schopnou nakonec sesadit Spojené státy z jejich místa vedoucí světové velmoci.
Proti Rusku se rozjíždí neuvěřitelná mediální kampaň plná lží a pomluv. Ve více než pravděpodobném případě ukrajinské vojenské porážky a územních ústupků bude snadné obvinit Rusko z následného ekonomického kolapsu. Od evropských občanů pak budou požadovány oběti ve jménu zcela umělé válečné ekonomiky, které by se dalo snadno předejít, kdyby naše elity byly prozíravější a méně arogantní.
První zemí, která se stala obětí této válečné propagandy, je samotná Ukrajina
Její obyvatelstvo nepochopilo, že jde o hříčku protiruského vyprávění udržovaného západními jestřáby a za svou důvěřivost zaplatí vysokou cenu.
Ukrajina už byla s Moldavskem nejchudší zemí Evropy. Tím, že přišla o hlavního zákazníka, totiž Rusko, se její .
Ukrajina podepsala partnerství s Evropskou unií a její parlament to podpořil, aniž by znala text. Každému se to může zdát neuvěřitelné, ale je to realita. Ukrajinci věřili, že svůj vstup do Evropské unie podepsali v roce 2014.
Věřili také, že mají ochranu NATO s příchodem mnoha instruktorů a dodávkou sofistikovaných západních zbraní.
Oligarchové tady i jinde se naučili manipulovat s lidmi. Falešné a zavádějící články v tisku, nehorázná propaganda a vláda emocí se staly zbraněmi dezinformací tradičních médií.
Agenti vlivu s tituly stejně znějícími, jako je jejich dostatek, nás v televizi zaplavují svými jistotami, které jsou nakonec jen jejich zklamanými nadějemi.
Poslouchám je a často se divím, jak někdo může být tak hloupý, aby jim věřil.
Primum veritas, deinde caritas, nejprve pravda, pak láska [neboli láska] řekl již svatý Augustin ve 4. století. Pravda je především absence lží. S lží opomenutím získáte polopravdy.
Válečná propaganda míchá lži a lži opomenutí s vybranými pravdami. Je mimořádně efektivní v demokraciích, kde svoboda projevu musí podle definice zaměňovat lži.
Genialita současné válečné propagandy spočívá v potlačení protikladů.
Pokud chce Evropská unie znovu získat prosperitu, která je navzdory tomu, co se říká, spojena s cenou levné energie, bude muset především uznat pravdu.
Rusko ze své strany vykazuje nezničitelnou zem. Je pevně rozhodnuto získat bezpečnostní záruky, které požaduje, bez ohledu na cenu, kterou má zaplatit.
Ukrajina a její spojenci, včetně Francie posledních dvou francouzských prezidentů, nedostáli svým povinnostem. Nepochopili, že současné Rusko není banánová republika, která musí mlčet, prodávat své přírodní zdroje a pasivně sledovat, jak se na jejích hranicích buduje protiruské hnutí.
Ruská strategie prošla třemi fázemi.
1.První etapa a dohody Minsk 1 a 2 z roku 2014. Pro Ukrajinu to byla poslední šance udržet si celé své území. [3] Měly být uplatněny nejpozději do prosince 2015, ale Ukrajina jednání protahovala. To jí umožnilo znovu se vyzbrojit a lhát, že je schopna dobýt povstalecké provincie silou. Angela Merkelová a francouzští prezidenti, garanti minských dohod, jsou zodpovědní za to, že nechali ukrajinské úřady obcházet podmínky dohod a obvinili Rusko z jejich neuplatňování. Teprve nyní, ale příliš pozdě, konečně slyšíme, že Ukrajina nerespektovala svůj podpis.
2.Druhá fáze a požadavky na bezpečnostní záruku ze 17. prosince 2021. Rusko nabídlo Spojeným státům smlouvu, která měla omezit zónu NATO v Evropě a dát Ukrajině neutrální status. Dostala výpověď od Bidenovy administrativy, ani zde Emmanuel Macron a Olaf Scholz na situaci nestačili. Jak můžeme nechat Spojené státy samy rozhodovat o bezpečnosti v Evropě, když víme, že mají skrytou agendu pro Ukrajinu? Museli jsme od začátku převzít iniciativu, dát se dohromady a jet do Washingtonu (a ne do Moskvy), abychom řekli, že bezpečnost Evropy je v první řadě problémem Evropy, a dát to Moskvě vědět.
3.Třetí etapa a ruská intervence z 24. února 2022. Ruští vojenští experti vědí, jak interpretovat satelitní snímky stejně jako američtí experti. Nebylo pro ně pochyb, že se blíží ofenzíva proti odtrženým provinciím. Rusko se ujalo vedení a samo zahájilo překvapivou ofenzívu. Ruské požadavky se staly důležitějšími: jsou nyní přinejmenším následující.– Neutrální a nejaderný status Ukrajiny.– Ukrajina nevstoupí do NATO.– Demilitarizace Ukrajiny.– Denacifikace země. Rusko myslí denacifikací nejen rozpuštění neonacistických organizací, ale také zastavení protiruské propagandy, historického revizionismu, zákaz proruských stran, zákazu používání ruského jazyka a další opatření tohoto typu, která prošly od roku 2014. Uznání připojení Krymu k Rusku a nezávislost provincií Doněck a Luhansk.
V závislosti na vývoji vojenské situace na místě by mohly být předloženy další požadavky, jako je například rozdělení Ukrajiny s Východem a Jihem oddělenými od Kyjeva.
Zde je třeba poznamenat, že ruské veřejné mínění se obrátilo proti Ukrajině. Zneužívání a vraždy zajatých ruských vojáků jsou vidět na ruských televizních kanálech a sociálních sítích. Vidíme také svědectví ukrajinských civilistů, kteří sloužili jako lidské štíty ukrajinským milicím. Jejich distribuce je ve Francii zakázána, protože jsou příliš násilné. Neměli bychom doufat v obrat ruského veřejného mínění, naopak na sociálních sítích jsou kritizována istanbulská mírová jednání.
Vzhledem k tomu, že Západ již Rusko sankcionoval v maximální možné míře, Rusko se již nemusí obávat opatření, která by ho mohla více ovlivnit. Zápaďané již nemají prostředky k nátlaku na Rusko, a proto Rusko již nebere ohled na názory nepřátelských zemí.
Americká diplomacie se nyní snaží tlačit na země, které na Rusko neuvalily sankce, jako je například Indie, aby se vzdaly kontraktů na nákup ropy za rubly a rupie, ale to .
Musíme také odsoudit dezinformace, které slýcháme v médiích ve Francii.
Rusko by bylo izolováno ve světě, protože Valné shromáždění OSN odsoudilo Rusko za jeho invazi na Ukrajinu! To je pravda, ale většina zemí, které hlasovaly pro toto odsouzení, proti němu neuplatňuje sankce. Tohle je výstřel do nohy pro nepřátele Ruska.
Znamená to: to, co jsi udělal, není správné, ale zůstáváme přáteli jako dříve. Pro obyvatele Západu je to vážná překážka, alespoň zatím.
K neochotě přijmout protiruské sankce musíme přidat také Mexiko a Střední Ameriku.
Nechci vyjmenovávat kontraproduktivní západní sankce, ale jedna je obzvlášť chutná: konfiskace majetku ruských oligarchů rozhodnutá během 24 hodin.
Tito oligarchové již 30 let převádějí své zisky z Ruska do Evropy. Šlo celkem o stovky miliard eur a udrželo to luxusní průmysl v Evropě.
Ti nejprozíravější z nich už převedli část svého jmění do daňových rájů a sankce se jich dotknou jen mírně. Jachty, které unikly nucené správě, jsou na cestě do Turecka nebo Dubaje.
Dubaj byla opatrná, aby neuvalila sankce na Rusko nebo nepřerušila letecké spojení. Dubaj riskuje, že se stane novým sídlem ruských oligarchů.
Konečně třešnička na dortu, dotyční oligarchové jsou v Rusku nenáviděni. Nic nepotěší Rusy víc, než vidět sankcionování těchto oligarchů.
Expatriovaní oligarchové už neměli v Kremlu žádný vliv. Potrestat je znamená připravit se o miliardy eur v převodech z Ruska. Oligarchové blízcí Kremlu už dávno pochopili, že by svůj majetek neměli umisťovat na Západ. Sankce k nim nedosáhnou.
Na závěr ještě jeden poslední bod, který se zmiňuje jen zřídka.
Západ platí Rusku více než 700 milionů eur denně za nákup energií a surovin.To je 21 miliard eur měsíčně nebo 250 miliard ročně.
Na druhou stranu zakazuje prodej celé řady výrobků bez vojenské hodnoty, ale to nebude mít na Rusko žádný vliv, je připraveno žít v autarkii.
Na druhou stranu jsou pozastaveny projekty v partnerství s Evropany. Projekt linky TGV mezi Moskvou a Petrohradem (700 km) ve spolupráci se společností Siemens například padl a nepochybně ji později převezme čínská společnost.
Západní měny přijaté za uhlovodíky budou převedeny na rubly, což zvýší poptávku a mechanicky posílí ruskou měnu. Ve druhém kroku by Rusko mohlo velmi dobře podpořit svou měnu zlatem a obrovským množstvím surovin a zcela se vzdát dolarů a eur.
To je názor ekonoma Sergeje Glasieva, poradce, kterého před několika lety odvolal Vladimir Putin a který se podle všeho vrací do přízně na úkor prozápadního liberálního týmu, .
Sergej Glasiev a Vladimir Putin.
Stručně řečeno, Rusové budou kupovat čínská a indická auta, rozhodně ne podle evropských standardů, ale která stejně jezdí, za peníze, které dostávají od Západu.
Malí evropští géniové, kteří se považují za otce Fouetarda, to nenapadlo.
Další překvapivý bod. Ukrajinský prezident, zvyklý na „ovace ve stoje“ v parlamentech, kritizuje obyvatele Západu za jejich závislost na ruském plynu. Vyzývá k okamžitému zastavení všech nákupů plynu, ale zajímalo by mě, proč nezačne tím, že uzavře ventily na Ukrajině. Plyn pokračuje přes Ukrajinu, jako by se nic nestalo!!!
Měli jsme Gretu Thunberg a teď máme Vladimira Zelenského, aby nám řekl, jak bychom měli jednat.
Přechod na rubl nebo jüan za nákup plynu je bomba několika kilotun. Pokud by Rusko a Čína, oba hlavní exportéři, jeden surovin a druhý průmyslového zboží, požadovali, aby se od nynějška platilo za veškerý svůj export ve své národní měně, byla by to jaderná bomba o síle několika megatun a zaručená třetí světová válka.
Spojené státy si nemohou dovolit likvidaci dolaru jako primární měny světového obchodu nebo riskovat, že se celá jejich ekonomika zhroutí.
Vladimir Putin a Si Ťin–pching jsou si toho vědomi a hrají si na provazochodce, aby nepřijali rozhodnutí, které by uvrhlo Spojené státy do krize.
Vojenští štváči, kteří vítají sankce proti Rusku, by si měli uvědomit, že ruský a čínský prezident zmírňují protisankce, aby zachovali světový mír, jak je to ještě možné.
Chápu, že máme empatii k ukrajinskému lidu.
Nechápu, proč jsme pro obyvatele Donbasu, které bombardovala a stále ostřeluje ukrajinská armáda, nikdy empatii neměli. I tam jsou tisíce mrtvých.
Dvojí standardy ani v nejmenším netrápí naše vládnoucí elity, které vždy rychle mluví o hodnotách, ale nemají žádné zásady.
Na závěr tohoto článku podotýkám, že západní média opět až příliš rychle jásají a věří v ruskou porážku, když Rusko vyčlenilo pouze desetinu svých sil.
Na základě nejnovějšího vývoje na místě se ruské síly přeskupují na jihu, aby ukončily bojeschopnost 70 až 80 tisíc ukrajinských vojáků soustředěných na Donbasu. Jedná se o elitní jednotky vybavené podle standardů NATO, které jsou zakořeněné v malých městech na Donbasu. Vzhledem k nekonečným kolonám dělostřelectva mířícím ze všech stran směrem k Donbasu lze předvídat, že se Rusko vrátí ke své obvyklé taktice: záplavě palby na nepřátelské pozice, aby je pohřbila pod troskami.
Stažení ruských jednotek ze severní Ukrajiny mi naznačuje, že Rusko vytvoří novou zemi na východní a jižní Ukrajině. Pro ty, kteří znají historii regionu, by odpovídalo Novorusku.
Z geopolitického hlediska to dává smysl, ale zbytková Ukrajina by se neměla stát základnou NATO, nožem v žaludku Ruska, jinak Rusko nic nezíská.
(rp,prvnizpravy.cz,,foto:arch.)
